Přeskočit na obsah
K domácímu pěstování nás vede všelijaká motivace – kvalita potravin, soběstačnost, naučit děti, že jídlo neroste v supermarketech nebo snaha ušetřit nějakou tu kačku. U někoho jde o životní vášeň, někdo jiný k tomu zase přistupuje pragmatičtěji a je dobré znát své důvody, proč se do toho pustit – nebo naopak vyhodnotit, že tahle cesta není pro mě.
Když sleduju své okolí a jejich přístup k pěstování něčeho doma, opakovaně zjišťuju, že jejich postoj je daleko zásadnější pro úspěch, než technická vybavenost a odborná znalost.
Zmínila jsem slovo úspěch. Řím taky nepostavili za den. Když už jsem ve své pozici obchodního zástupce v zemědělství prošla pár sezónami a mohla jsem se tak dostat při jednáních víc do hloubky, pokládali si ostřílení agronomové ty stejné otázky, jako já při prvních krůčcích po své malé zahrádce. Některé agronomické zásahy nebo výběr osiv jsme probírali několikrát. Chodili se dívat na pole, srovnávali, telefonovali tomu a onomu. Koukali, jak to jde sousedovi a leckdy byl výsledek daleko za očekáváním. V tom dobrém nebo to prostě nedopadlo.
Když se mi nedaří, připomínám si myšlenku jednoho z agronomů (vypadá jako Smoljak a má ke svému povolání podobně poetický přístup): „Každý agronom někdy neví. Sice dělá, že ví, ale rozhodne se u kombajnu.” První úroda může přinést spoustu zklamání. Očekávali jsme super výsledek a udělali maximum – a sklizeň nic moc, někdy třeba i nic (na obrázku jeden ročník, kdy jsme z deseti rostlin sklidili jednu papriku).
Péče o zahradu je krásná ve své proměnlivosti. Každý rok je jiný, co nám fungovalo loni, letos vyjít nemusí – stačí jedny kroupy nebo jiný průběh počasí, jiná odrůda, které to u nás nesedne. Nechci nikoho z nás drtit pesimismem, ale při práci s přírodou nejde nějakou chybu neudělat.
Univerzální rada tedy zní – začít a prostě to zkoušet, co bude fungovat a které zelenině se dařit nebude. Neustále porovnávám svoji zahrádku s tou u našich, skoro všechno máme horší, ale hrášek a fazolky u nás jedou bomby, u nich trpí na nemoci. Papriky u nás jen tak na pozemku nevyrostou, u nich je stačí vyset a pohoda. Nikdy nezjistím, co vyroste, když to ani nezkusím zasadit.
Jen v obecné rovině ale nezůstaneme. Basic tipy, podle čeho si vybrat svoji zeleninu podle jejích nároků na péči najdete zde (ebook coming soon).
Jak máte výběr hotový, můžete kouknout sem, kde dostanete podrobně, co potřebujete vědět (materiály soon)
Dál uvedu možnosti, jak si práci na zahrádce zjednodušit- to považuju za zásadní, nerada dělám něco zbytečně navíc. Ani na té malé zahrádce ne. Přidám sem tipy a odkazy, co považuju za bomba možnosti, jak být na zahrádce efektivní.
Vyberte a omrkněte:
- vyvýšené záhony – doma nemám, jednou bych chtěla. odkaz na tipy tu:
- pařeniště
- pěstování v nádobách
- kompostování jako cesta, jak si obohatit a zkvalitnit půdu (ebook o živinách a hnojení coming soon)
- Nádoby na zalévání, závlahy
- Předpěstování sazenic
- Použití bílé netkané textilie
Tento výčet už ukazuje cesty, jak se hnout někam dál, nemyslím, že pro začátek musíte podchytit všechno. Každé téma rozvedu tak, aby bylo jasné, jestli je to pro vás to pravé a dává smysl ho zkoušet. Nabízím zde rozcestník idejí, které se můžou hodit a máme je tu hezky pohromadě.
Neváhejte mi nadhodit další témata, které rozebrat a zpracovat, s čím se trápíte a nebo kde potřebujete poradit. A co je nejdůležitější – ta zahrada je pro nás, ne my pro ni. Moje hlavní doporučení bude znít nějak takto: dává to smysl jen tehdy, kdy vám nehrozí zavalení kvantem práce nad vaše síly a domácí pěstování přináší radost ze sluníčka, pobytu venku a budování něčeho s hmatatelnými výsledky.
