Přeskočit na obsah
Vítejte u nás. Sama mám ráda, když nového člověka trochu poznám a chci to aspoň zprostředkovaně dopřát i vám. Něco o mně už najdete tady, teď ještě blíž představím moji zahrádku. Před svatbou jsme se přestěhovali do bytu, kde byla zahrádka na dvorku součástí nájmu. Dokonce nám předchozí uživatelé nechali čerpadlo ve studni. Zdálo se, že nám nic nestojí v cestě.
Oba s manželem jsme vyrostli na vesnici, v prostředí, kde bylo standardem být částečně soběstační, moje rodina nenakupovala zeleninu vůbec, vajíčka jsme měli svoje, mívali jsme i husy a prasata. Vždycky na velké akce přijel někdo pomoct, vyorávání brambor nebo zabíjačky, povidla a podobné eventy byl důvodem k rodinnému setkání a já jsem to jako malá milovala.
Jak se postupně stavěly supermarkety a byla lepší dostupnost potravin, začali jsme ten záběr snižovat, prarodiče už se časem pouštět do velkých projektů nechtěli a naši k tomu neměli takový vztah. Ani tolik času. Taky chtěli, abychom jeli o víkendu radši na výlet, než něco okopávat. Nicméně děda pro záhumenku a tohle všechno žije (snad se nebude zlobit, když tu o něm napíšu, že než si loni zlomil nohu na kole, jezdil na záhumenku pořád. Je mu 88.) Pořád tam chodím pro rady a pořád ho zajímá, co máme nového a jak co vyrostlo.
Oproti tomu rozmachu, na který jsem byla zvyklá – když jsem chtěla zkusit pěstovat novou věc, mohla jsem si zvolit několik odrůd a stále byla fůra místa na to, co jsme standardně potřebovali – jsme se s manželem tolik rozjet nemohli. Dost se licitovalo o každý kousek a každý nápad (co si budem, já jsem vymýšlela a on se mě snažil krotit).
Jak jsem psala tady, začátek byl tvrdý náraz. Nekvalitní půda, hodně kamení, málo sluníčka a i vyložené blbosti, co jsem vymyslela, předurčovaly některým plodinám fatální neúspěch. S něčím jsme se poprali, něco jsme vyřadili.
Souhrn, co máme letos, si můžete prohlédnout:
Rajčata – sežereme klidně kilo denně, zavařujeme omáčky na těstoviny, nemůžeme bez nich být. Máme skoro 60 rostlin, něco v kýblech na vybetonované části dvorku a ještě bychom mohli přidat. Hlavně rajčata jsou důvod, proč jsme to nevzdali.
Papriky – po všech možných pokusech s odrůdami, malým skleníkem, přihnojováním a nevím čím, je pěstujeme v kýblech a taky bychom jich potřebovali víc (domácí lečo je u nás posvátné jídlo, ale ráda vařím i jiné dobrůtky).
Letos poprvé zkoušíme pár rostlin lilku, a je to super, ještě mu věnuju trochu prostoru buď zde nebo v příspěvku na fb.
Dýně, patizony a 1 rostlina cukety – přiznám se, nešlo to. Letos ty tykve měly poslední šanci. Ukázalo se ale, že potřebují jiné místo a víc světla, takže letos konečně budeme mít hokkaido větší než 10cm v průměru. Ta jedna cuketa je pojistka, kdyby se “nechceš cuketu” odnikud neozvalo😀.
Okurky – zavařujeme, ale něco zbude i na jídlo a do salátu.
Saláty
Špenát/Lebeda
Ředkvičky a pár kedluben v truhlíku
Červená řepa – teprve loni to za něco stálo, letos nevyklíčila.
Fazolky na lusky
Pórek – náš pórek je trochu větší než jarní cibulka, jenže máme velkou spotřebu a chceme se ho tedy naučit vypěstovat (a do loňského se dala vrtalka, skončil tedy usušený jako koření)
Růžičková kapusta – pár rostlin jen na polévku. K manželově neskrývané radosti letos nevylezl ani jeden kadeřávek.
Trochu jahod pro děti, aby měly zábavu.
Před cca týdnem jsme úspěšně sklidili první česnek.
Sektor bylinek je obsáhlejší, ráda s nimi vařím a nejradši bych měla všechny na světě. Ale máme zatím tyhle:
Petrželka
Máta
Meduňka
Pažitka – pažitka i meduňka už tu byly, meduňka se nám vesele plevelí, kde ji necháme
Oregano
Tymián
Měla jsem Saturejku, ale loni chcípla
Majoránka
Bazalka – thajská i klasická
Šalvěj
Libeček – tomu se nedaří, uvidíme, jestli ho nakonec vypiplám
Kopr
Koriandr
Heřmánek
Kozlík – chci jej na čaje na spaní, ale zatím je jenom na mšice, když kvete
Levandule
Kontryhel
Šťovík
Brutnák – tomu se u nás daří tak, že se množí sám ze semen a musím ho trhat.
Takto sepsaný výčet vypadá skutečně masivně. Malá zahrádka najednou nevypadá tak malá. No – napadá mě k tomu hlavně tato myšlenka: člověk toho vlastně tolik nepotřebuje. Nepotřebujeme velký projekt k soběstačnosti, aspoň té sezónní. I malý kousek udělá hodně. Na podzim budeme znovu bilancovat, co ještě chceme, co už ne, kam to dáme a jestli do toho chceme dávat tu práci (na letošek jsem pohořela s fenyklem a taky bylo s napětím, jak se povede ten česnek).
Chtěla bych ještě vyvýšený záhon na kořenovou zeleninu (ale jsme v tom nájmu, tak se uvidí), naučit se pořádně načasovat, kdy si předpěstovat salát, abychom jej měli celý rok a vůbec bych toho vymyslela spoustu. Ale už jsem se naučila, že je lepší pořádně se soustředit hlavně na to, co potřebujeme nejvíc. Postupně přidávat, co chci vyzkoušet a některé pokusy raději vzdát. A jak vidíte na fotkách, ještě nejsme dokonalí jako z instagramu, pořád jsme na cestě. Pořád se učíme.
To stejné doporučím i vám. Nejdřív vyberte to, co opravdu potřebujete a máte rádi, ale zároveň to není tolik složité. A přidávejte. Jak začít, radím tu (ebook už se edituje).
